Preromantismus

označován též pojmem sentimentalismus
2. polovina 18. století = předchůdce romantismu
literární směr zdůrazňující city a emoce
soustřeďuje se na obyčejného, prostého a nezkaženého člověka (mladí hrdinové)
prostředí rovněž čisté a nezkažené (příroda, exotické prostředí)
ideální čistá a nezkažená minulost, naopak je vždycky špatná přítomnost
typičtí hrdinové (poustevníci, mniši, vězni - nespravedlivě odsouzeni, tuláci a poustevníci)
typické prostředí (jezero, hřbitov, ostrov, hrad (noc), les)
v oblasti umění mluvíme o klasicismu - umělecký směr aristokracie
měšťanstvo - nový životní postoj a umělecký styl
protest proti nespravedlnosti a poutům feudalismu, odpor k chladnému rozumářství
zdůrazňování citových hodnot prostého, “nezkaženého člověka”
ideální kulisa - přírodní svět neporušený civilizací, zabydlený pouze pastýři nebo venkovany
pastýři skuteční, nikoliv šlechta hrající si na naivní pastýře

Znaky

trvá kult starověkých autorů - zejména řeckých
posun v estetickém hodnocení - preromantikům bližší řecká kultura a homér = výraz národního ducha
hlavně v literatuře, ve výtvarném umění vůbec
do klasicismu řazeni - Goethe a Schiller (němečtí básníci)

Literatura Anglická - tzv. poezie jezerní a hřbitovní = příznačné pochmurné obrazy (opuštěná jezera, hrobky, noční scenérie, hradní trosky, měsíční svit… )
Symboly - mnich, poustevník, vězeň, poutník
- Homér a Shakespeare - příklady velkých “přírodních” géniů = neohlížejí se na estetická pravidla - odklon od tradic francouzské literatury - oblíbená anglická poezie - zdůrazňuje opravdovost citu, hloubku vášně a prožitek srdce - silný inspirační zdroj - poezie lidová = horlivě sbírána a napodobovaná (zvláště ceněné balady) - stylizace preromantického básníka: postoj barda, mluvčí národního kolektivu, jindy anonymita lidového pěvce, nebo role věštce či proroka

(1712-1778)

Sociální neorvnost mezi lidmi = soukromé vlastnictví
Lidská povaha = zásadně dobrá, pokud není zkažená civilizací
Požadoval návrat k přírodě - pro člověka nová svoboda
Pedagogický román - Emil Čili o Výchově (1762)
O smlouvě společenské (1762)
- Myšlenka lid jedným nositelem moci ve státě
Tragický příběh lásky, napsaný dopisovou formou - román Nová Héliosa (1761) - Všechny příznačné prvky preromantismu i romantismu
Lyrická melancholie, vypjaté citové reakce hrdinů, podmanivá líčení přírody a kontrast mezi životem v přírodě a životem ve společnosti
velký ohlas Rousseauovo vyznání (1782) - obrana proti anonymnímu pamfletu, zlehčujícímu autorovo dílo a jeho názory
upřímné líčení komplexů z mládí i životní prohřešky (např. odložení svých dětí do nalezince)

boj o uznání Shakespeara = boj proti ztuhlým klasicistickým zásadám trojí jednoty dramatu
Gotthold Ephraim Lessing: satira a epigramy - kritika pruské státní despocie
Lessingova dramata: Mína z Barnhelmu (1767), Emilia Galotti (1772), Moudrý Nathan (1779) - nositeli děje a morálního cítění měšťané

(1744-1803)

(1749-1832)

Spolu s Fridrichem Schillerem založili spolek mladých spisovatelů “Sturm und Drang” = Bouře a Vzdor
Proslavil se románem - Utrpení Mladého Werthera (1774) - Příběh mladého nezkaženého muže, který se nedokáže vyrovnat s prostředím a podmínkami kolem sebe - formou dopisů a deníkových záznamů
Tento román vyvolal velký ohlas a došlo k řadě sebevražd
Faust (1. díl 1808, 2. díl 1832) - Ďábel = Mefistofeles - Markétka
Poznání a hledání odpovědí na otázky
Inspirace ve Faustovi: J. Jungmann, [[František Palacký F. Palacký]], [[František Ladislav Čelakovský F. L. Čelakovský]], F. X. Šalda, B. Hrabal

Končí vesměs tragickou porážkou hrdiny
Nové životní zkušenosti a poznání harmonické antické kultury - vyrovnanost autora
Výchovným prostředkem umění - navázání na antiku
veršované tragédie: 1) Ifigenize na Tauridě (1787) - Námět ze starořeckých trojských básní 2) Torquato Tasso (1789) - Tragický osud renesančního básníka a konflikt umělce s intrikami panovnického dvora
Drobná epika: Balady (Rybář, Král Duchů, Hledač Pokladů)
Lyrika: Elegie Římské (1786-1788) s antickou tématikou
Román Viléma Meistera léta učednická (1796) - Hrdina není rozervaný a nestojí ve sporu se svou dobou, rozvoj své osobnosti podřizuje zájmům společnosti

(1759-1802)

Touha po národní i osobní svobodě
V lyrice - vznešené všelidské city (Óda na radost), myšlenky a mravní ideály, v divadelních hrách odsoudil politický i soboní útlak
Dramata:
- Loupežníci (1781), Don Carlos (1787), Tragédie Úklady a Láska (1784), Dramatická Trilogie Valdštejn (1800)